Články publikované v Říjen 2023

Bez obalu 42/2023

 

Poslaneckou sněmovnou minulý týden nakonec prošel hojně diskutovaný tzv. konsolidační balíček. Ten od Nového roku přinese vlnu zdražování, kterou citelně zakusí úplně všichni

obyvatelé této země. Nikoliv pouze před volbami, ale ještě 18. února loňského roku přitom ministr Stanjura v rozhovoru pro Prostor X tvrdil, že se určitě nezvýší daň z příjmu, a to ani u fyzických ani u právnických osob. U zaměstnanců se zavádí nemocenské pojištění ve výši

0,6 %, tedy celkově to ukrojí v průměru tři tisíce korun ročně každému zaměstnanci. Zvyšují se také vyměřovací základy OSVČ, z 25 na 40 % průměrné mzdy. Živnostníci pak kvůli zvýšení vyměřovacího základu zaplatí na pojistném přes 20 tisíc korun ročně navíc a Asociace malých a středních podniků dokonce mluví o honu na drobné podnikatele.

 

Za tvrdou ránu malým a středním podnikům považuje Asociace mimo jiné i zrušení podpory volnočasových benefitů. Bez daňového zvýhodnění si malé a střední podniky benefity nebudou moci dovolit poskytovat, což poškodí jak jejich zaměstnance, tak podniky samotné. Malé a střední podniky měly přitom v benefitech jedinou možnost, jak čelit při náboru pracovníků nadnárodním korporacím, které vysávají trh práce, a i o tuto malou výhodu nyní přijdou. Stát počítá s tím, že zrušením podpory benefitů uspoří 1,4 miliardy Kč. Nicméně

přes 90 % zaměstnavatelů avizuje v tomto případě benefity zcela zrušit, tedy se žádné dodatečné daně nevyberou. Zrušení podpory zaměstnaneckých benefitů pak dopadne na poskytovatele služeb v oblasti zdraví, sportu, kultury nebo třeba na cestovní ruch. Jde totiž

především o malé firmy, pro které představují prostředky z benefitů zásadní zdroj příjmů. Dojde tak ke snížení tržeb v ekonomice, a zrušení podpory benefitů tak bude mít ve výsledku negativní dopady na příjmy státního rozpočtu.

 

Na pravděpodobný nesoulad mezi projektovanými a reálnými příjmy poukazuje také odborná veřejnost, která se ve většině staví k vládnímu úspornému balíčku kriticky. Podle daňového poradce Michala Jelínka jsou vládou navržená opatření nedostatečná. »Poslanecká sněmovna schválila konsolidační balíček, který se skládá z celé řady dílčích změn. Ačkoliv žádná z navržených úprav v daňových zákonech není vyloženě špatně, jako celek bohužel příliš nefungují,« říká Jelínek. »Česká republika má třicet let starý a nesčetněkrát novelizovaný zákon o daních z příjmu. Vláda měla místo další novelizace přijít s kompletně novým zákonem, který by daňový systém zjednodušil a zpřehlednil,« dodává Jelínek. Používá-li tedy vláda argument, že se na chvíli budeme muset mít hůř, abychom se v budoucnu mohli mít lépe, argumenty ekonomů spíše vykreslují scénář, že se budeme muset mít hůř, abychom se v budoucnu mohli mít ještě hůř. Úsporný balíček mimo jiné kritizuje i dvacítka primátorů krajských a statutárních měst, kteří kvůli tomu napsali i prezidentovi, premiérovi a čelným představitelům státu.

 

Lhali před volbami, lžou po nich

Bohužel, Stanjurova citace o dani z příjmu je jen jednou z ukázek toho, jak vládní koalice lhala nejen před volbami, ale i po nich. A platit díru ve státní pokladně budou opět nejvíce ty nízko – a středněpříjmové domácnosti. A co tedy všechno od příštího roku zdraží? Budou to dámské vložky, točené pivo, řezané květiny, kadeřnické služby, kojenecká voda, ale i základní léky. Tedy pokud je tato neschopná vláda zvládne alespoň zajistit. Schválením úsporného balíčku bylo také definitivně potvrzeno zdražení dálniční známky z 1500 na 2300 korun a schválena je rovněž její pravidelná valorizace, tedy pravidelné zdražování. Škoda, že toto vláda nezavedla třeba u rodičovské nebo dávek pro handicapované. Kdo by si snad naivně myslel, že lidovci, když už k něčemu, budou ve vládě alespoň jakousi garancí prorodinné politiky, bude schválenými změnami také zklamán. Konsolidační balíček ruší daňovou slevu na školkovné, slevu na studenta a slevu na manželku bude možné uplatňovat pouze v případě, kdy se stará o dítě do tří let. Lidovci si místo prorodinné politiky zvolili jako svou vlajkovou loď raději tiché víno. Nové vlastní bydlení si v České republice nemůže dovolit skoro nikdo, lidé u nás na něj vydělávají nejdéle ze států Evropské unie, a tak se vláda rozhodla dále potrestat alespoň ty, kteří měli to štěstí, že nějakou nemovitost již vlastní. Daň z nemovitosti se totiž taktéž dočká výrazného zvýšení, a to 1,8x oproti stávající výši. A zvýšená daň z nemovitostí nebude jediný zvýšený náklad na provoz domácnosti, na který se musí lidé připravit. V Otázkách Václava Moravce ministr financí Stanjura zdůraznil, že se vláda rozhodně nechystá plošně pomáhat kvůli rostoucím cenám plynu. I kvůli této politice vlády se podle průzkumů již pětina všech obyvatel obává toho, že příští rok nebude schopna zaplatit své výdaje.

 

Za reálný pokles ekonomiky, který schválené změny způsobí, kritizuje vládu ve své nejnovější zprávě také Česká národní banka. Podle ní, podobně jako v loňském roce v případě čerpacích stanic, povede zvýšení daní k výraznému zvýšení marží na straně prodejců, a to daleko víc, než by odpovídalo objektivnímu růstu nákladů. Snížení DPH, třeba na potraviny, které balíček obsahuje, totiž právě firmy a prodejci zhusta nepromítnou do konečných cen, a místo toho si tedy dále navýší marže. Takže »maržový mejdan« zatím nekončí; naopak, svůj vrchol má před sebou. Platit jej podle ČNB bude řadový občan.

 

Přitom ovšem balíček sníží výkon české ekonomiky. Ve své aktuální podobě by balíček podle ČNB snížil v příštím roce dynamiku růstu české ekonomiky o 0,9procentního bodu. Stěžejním zdrojem poklesu růstu HDP, jejž konsolidační balíček způsobí, bude snížení takzvaného disponibilního příjmu domácností. Ty kvůli růstu daňové a odvodové zátěže zkrátka budou mít – v porovnání se situací bez schválení balíčku – méně peněz, s nimiž mohou volně nakládat. Nižší výdaje domácnosti se pak zásadně promítnou v celkově slabším výkonu ekonomiky. Ekonomika jako celek tak při poklesu růstu o 0,9procentního bodu, jak jej prognózuje ČNB, přijde v příštím roce o zhruba 70 miliard korun, aniž by došlo k výraznému snížení inflace.

 

Vře to také v dalším státním podniku, a příčinou je znovu protekcionismus z řad ODS. V novojičínském VOP CZ, vojenském státním podniku zaměřujícím se na oblast vojenské techniky, aktuálně řeší ekonomickou i personální krizi, kdy si zaměstnanci, odbory i část

vedení přeje po ministryni Černochové odvolání ředitele Marka Špoka. Špok je šéfem VOP CZ už podruhé, poprvé ho vedl mezi roky 2014 a 2019, kdy byl však ministrem Metnarem odvolán – ano, hádáte správně – kvůli špatným hospodářským výsledkům. Zpátky ho přivedla Černochová, která byla kritizována za to, že tak učinila bez výběrového řízení na základě politických preferencí, protože Špok byl v minulosti členem i sponzorem ODS. Nyní se Špok opětovné špatné ekonomické výsledky podniku rozhodl řešit škrtáním platů zaměstnanců, kterých v podniku pracuje asi šest set. Těm ale došla trpělivost a ministryni Černochové poslali dopis s žádostí o odvolání ředitele. Důvodem má být skutečnost, že v době, kdy zbrojařský průmysl v důsledku konfliktu na Ukrajině rostl, a firmy získávaly miliardové zakázky, nedokázal Špok vytáhnout podnik z červených čísel.

 

»Když to chtěli zachránit snižováním platů, tak nám už došla trpělivost. Kdyby nezaměstnával svoje kamarády, se kterými jezdí na zbytečné pracovní cesty, z kterých podnik nic nemá, tak bychom se do ztráty dostat ani nemuseli,« uvedl pro deník Právo jeden z nespokojených zaměstnanců, který dodal, že nejméně v pěti případech Špok přijal na dobře placená místa své blízké v rozporu s kolektivní smlouvou a bez výběrového řízení. Nyní si ministryně Černochová pozvala obě strany konfliktu na jednání do Prahy, tak uvidíme, jestli nad basou plzeňského piva najdou smír. Právě skrze basu piv, což bude v následujících letech asi častější volba těch, kteří kvůli zvýšení daně a růstu cen omezí pivo točené, se paní ministryně rozhodla lidem vysvětlit, jak je pro nás nákup zbytečných, předražených stíhaček vlastně výhodný. Já se jen obávám, že když paní ministryni lidé poslouchají, mají chuť si dát ještě něco tvrdšího.

 

Mimochodem paní Černochová se naučila mistrné manipulace. Musela by jinak totiž říct, že pořízení předražených stíhaček bude každého – včetně nemluvňat – stát asi 15 000 korun. Tedy čtyřčlenná domácnost zaplatí za nákup amerických stíhaček rovných 60 tisíc. A to se ještě nebavíme o nákladech na provoz a údržbu, ale jen o pořízení. V součtu pořízení a provoz za životního cyklu stíhaček to podle odborníků má vyjít až na půl bilionu korun, takže když to opět přepočteme na to, kolik za stíhačky paní ministryně zaplatí čtyřčlenná domácnost, je to 200 tisíc korun. Paní ministryně, vy si to s Vaším platem asi neuvědomujete, ale to může být roční výdělek pracujícího člověka. Rok bude otec, nebo matka vydělávat jen na Vaše stíhačky, takže s Vašimi propočty na basu plzeňského, jděte do háje.

 

 

 

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=7p2MC-Kg56Y

 

Sestřih debaty na CNN Prima News s T. Zdechovským (KDU-ČSL): https://www.youtube.com/watch?v=_jYeV5Vddz0

 

Komentář k rozhodnutí ministryně Černochové škrtnout podporu válečným veteránům z Českého svazu bojovníků za svobodu: https://www.youtube.com/watch?v=6NND6vdMikE

 

Dovoluji si Vás rovněž pozvat na veřejná setkání:

• Pondělí 23. října od 17:00 hod. Vyškov – Kino Sokolský dům (Tyršova 2).

 

 

Bez obalu 41/2023

Říká prezidentovi vůbec něco národní suverenita?

 

Už tradičně vás zdravím při čtení dalšího čísla Bez obalu! Hned na začátku bych chtěla opět připomenout, abyste si dali odběr na můj youtubový kanál, díky čemuž vám neunikne žádné mé prohlášení. Zároveň chci informovat, že stále rozesíláme do celé republiky bannery »Fialo, stačilo!«. Pokud i vy chcete dát svůj názor na tohoto pána veřejně najevo vyvěšením na svou nemovitost či plot, ozvěte se na info@konecna.cz.

 

A teď už k událostem. Souznění prezidenta Pavla se slovenskou prezidentkou Čaputovou je dlouhodobě známou věcí. A bylo ještě dávno předtím, než mu slovenská hlava státu přijela do volebního štábu navzdory zvyklostem pogratulovat ještě před zveřejněním výsledku voleb. Ve shodě ostatně byli i co se týče názoru na nedávno proběhlé volby do Národní rady SR. Zde je určitě nasnadě se tázat, zda z pozice hlavy státu cizí země, která se navíc v kampani deklarovala jako nezávislá osobnost, je takové vměšování se do voleb v cizí zemi namístě. Stejně jako je namístě se tázat, zda je šťastné vyhrožovat Slovensku v případně zvolení Roberta Fica zhoršením vztahů mezi oběma zeměmi. Zda takové jednání nepřísluší spíše občanským aktivistům než skutečným státníkům. Petr Pavel tak od začátku svého mandátu naplňoval obavy těch, kteří se domnívali, že půjde o takovou českou Čaputovou, kterou u nás již několik let před volbami hledala média i samozvané elity.

 

Se svrchovaností jako s hadrem

Nyní se ale ukazuje, že tam, kde prezidentka Čaputová ctí vůli lidu, se Pavel v poklonkování Západu nebojí jít ještě dál. Zatímco Čaputová se rozhodla respektovat názor většiny vyjádřený v demokratických volbách a zastavit dodávky zbraní na Ukrajinu, Petr Pavel minulý týden pobouřil vlastní národ úryvkem z projevu v belgických Bruggách, kde prohlásil, že v případě rozšíření Evropské unie o další členské země by byl pro zrušení práva veta. Tím disponují členské země sedmadvacítky v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, kde má každá země možnost zablokovat návrh, i kdyby se na něm zbylých 26 států shodlo. Pavlova skandální slova by tak v praxi znamenala ztrátu svrchovanosti a suverenity České republiky, povinnost se v bezpečnostních otázkách podvolovat Západu a plnit v EU roli užitečných idiotů. Mimochodem, vzdání se svrchovanosti je dle některých komentátorů zrada ve smyslu článku 65 odstavce 2 Ústavy ČR. Pokud nám Evropská unie dává možnost vyjádřit svůj nesouhlas, a s tímto vědomím si lidé před dvaceti lety vstup do ní odhlasovali, proč bychom se jej měli nyní vzdávat, aniž by o tom znovu rozhodli lidé? Tyto sílící nebezpečné tendence posluhovačů Západu typu Petra Pavla jsou důležitým připomenutím toho, jak nutné je dnes a denně dohlížet na to, abychom se mrknutím oka nestali pouhými vazaly, o kterých se v Bruselu, ve Washingtonu nebo kdekoliv jinde rozhoduje bez nich samotných. I o to se bude hrát v blížících se volbách do Evropského parlamentu. Pro pořádek na závěr ještě dodám, že po obrovském odporu prezidentská kancelář P. Pavla jeho výroky »zjemňovala« a vysvětlovala.

 

Fialův pád na dno

Skoro jako by se prezident Pavel tímto výrokem chtěl v popularitě přiblížit Petru Fialovi, který právě v ukazateli popularity dosáhl historického minima. A to nejen svého osobního, ale i světového, když dle renomované newyorské agentury Morning Consult, měřící řadu let míru souhlasu s politickými lídry ve 22 demokratických zemích světa, již dlouhodobě okupuje v tomto žebříčku poslední příčku a dle posledních dat se jeho popularita propadla dokonce pod 20 %, kam se již dlouho žádný premiér či prezident nepodíval. Je nesmírně smutné, že země ve středu Evropy s tak velkým lidským i geopolitickým potenciálem má v čele premiéra, kterému skoro nikdo nevěří a prezidenta, který ji chce zbavit svrchovanosti ve prospěch Západu.

 

Písničkář Hoffman: Nekompetentní premiér

Západu, jenž čelí úpadku i v očích písničkáře Ivana Hoffmana, který v trefném rozhovoru minulý týden prohlásil, že »z lídra globalizace se Západ stává její obětí a Česká republika je navíc v rámci Západu jakousi kolonií, nesoběstačným, ekonomicky zranitelným outsiderem.«  Za tuto pozici je podle Hoffmana zodpovědný premiér, při jehož hodnocení si písničkář nebral servítky a Fialu označil za katastrofu a nejméně kompetentního premiéra jakého pamatuje. Pětikoaliční slepenec pak za vládu, která přihlíží našemu volnému pádu, i když by se spíš nabízel pád vlády samotné. Ekonomickou nesoběstačnost naší země ostatně v týdnu doložila další statistika, tentokrát od společnosti Numbeo, podle které je Praha z 537 porovnávaných měst druhým nejdražším městem na světě co do nákladů na bydlení. Hůře už je na tom pouze rakouský Villach. Průměrně Češi zaplatí za bydlení v bytě o rozloze 85 metrů čtverečních dokonce o 15 % víc než Švýcaři, kteří ovšem ve srovnání s námi mají čtyřnásobnou průměrnou mzdu. V průměru zemí EU pak za bydlení lidé platí víc jen v Rakousku a Lotyšsku.

 

Co se děje v Izraeli?

V zahraničí bohužel propukl další ozbrojený konflikt, při němž umírají lidé. Znovu v této souvislosti opakuji, že KSČM je jako jediná strana polistopadové politické scény důsledně mírovou stranou. Odsoudili jsme vojenské konflikty v Jugoslávii, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, Jemenu, na Ukrajině i všude jinde – stejně jako nyní konflikt v pásmu Gazy.

Co se tam vlastně stalo? V časných ranních hodinách v sobotu, během posledního dne izraelského svátku Simchat Torah odpálil palestinský Hamás z Gazy tisíce raket na Izrael (podle Hamásu jich bylo 5000, podle Izraele 2500). Současně vyslal své bojovníky po souši přes velká izraelská opevnění, ale i po moři a v malé míře i vzduchem, kdy vojáci přeletěli hranice na motorem poháněných padácích. Izraelské zpravodajské služby zcela selhaly a byly tímto útokem doslova zaskočeny, i když se tato operace nazvaná Operace Al-Aqsa Storm musela připravovat velmi dlouho. K útoku došlo přesně 50 let a jeden den po tzv. jomkipurské válce, kdy se egyptské a syrské jednotky marně pokusily získat zpět území, která Izrael násilně zabral v roce 1967.

Mluvčí Hamásu Khaled Quadomi sdělil, že útok je reakcí na všechny zločiny, které byly na Palestincích spáchány za několik desetiletí. »Chceme, aby mezinárodní společenství zastavilo zločiny proti Palestincům v Gaze, útoky proti našim posvátným místům jako je Al-Aqsa apod. To všechno jsou důvody pro dnešní bitvu,« vysvětlil.  Hamás takto uskutečnil největší vojenskou operaci od Jedenáctidenní války v roce 2021. Izrael reagoval vyhlášením Operace Železné meče a ihned začal Gazu bombardovat.
V Gaze žije 2,2 milionu lidí na malém území, kde je největší hustota obyvatel na světě. V roce 2007 tam ve volbách, jejichž legitimitu uznal i Evropský parlament, zvítězilo hnutí Hamás, které USA zařadily mezi teroristické organizace. Izrael stáhl své jednotky z Gazy, ale uvalil na ni blokádu, která vedla k rozsáhlé nezaměstnanosti a nedostatku téměř všeho, od potravin po základní léky. Obyvatelé rovněž nemohou Pásmo Gazy opustit. Současná izraelská ultra-pravicová vláda pak ještě posílila izolaci Gazy. A jen letos odsouhlasila 7000 nových osad na okupovaném Západním břehu. Izraelský ministr energetiky nařídil okamžité odpojení celého Pásma Gazy od elektřiny.

 

Utopí Gazu v krvi?

Egyptští představitelé vyjádřili obavu, že Izrael bude chtít »Gazu utopit v krvi«. Nevylučují ani anexi Západního břehu a obnovení okupace Gazy. Útok Hamásu na Izrael je porušením mezinárodního práva a je třeba jej odsoudit. Nelze však opomenout dosavadní bilanci vzájemných střetů, které vedly k obrovské frustraci a zoufalství Palestinců, především v Gaze. V období let 2008-2023 vedl Izrael čtyři války na palestinském území, kde bylo zabito 6407 Palestinců a více než 152 560 jich bylo zraněno. Ve stejné době bylo zabito 308 Izraelců a 750 jich bylo zraněno. Tak hovoří čísla, která zatím v českých médiích nezazněla. Každopádně mě velmi překvapila slova českého prezidenta Petra Pavla, který napsal, že »cesta k urovnání jakéhokoli problému nevede přes agresivní ozbrojené akce, ale je třeba ji hledat u jednacího stolu s velkou dávkou dobré vůle«. Jen, aby na tato svá slova pan prezident myslel, až se bude vyjadřovat k dalším bojům na Ukrajině.

 

Ale zpět k Izraeli. Je vysoce pravděpodobné, že Hamás k útoku dostal i další motivaci: snahu torpédovat současné úsilí USA dojednat normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To si přeje i Írán, který je velkým sponzorem Hamásu. USA si přejí upevnit tzv. »Středovýchodní NATO«, což je síť spojenců USA zaměřených proti Íránu. USA rovněž doufají, že tento blok zabrání rozšiřování vlivu Číny a Ruska v regionu. Je jasné, že útok Hamásu na Izrael posílí izraelské jestřáby, sníží naději na mírovou dohodu téměř k nule a otupí snahy některých amerických zákonodárců vyjednat pro Palestince aspoň menší ústupky. Regionu hrozí nové napětí a střety, které povedou k tisícům mrtvých.

 

Neměla by tedy Evropa konečně přijít s vlastní iniciativou?

 

 

 

 

 

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=xHxwMYaHIZE

 

Vystoupení v Evropském parlamentu k lékové politice EU: https://www.youtube.com/watch?v=1gO90gYpBF0

 

Vystoupení na CNN Prima News k plánům levice a evropským volbám: https://www.youtube.com/watch?v=GoTNz2P-G24

 

Budou se léky vyrábět na území EU či dokonce v ČR?: https://www.youtube.com/watch?v=Gvd4ZSdCtW0

 

Dovoluji si Vás rovněž pozvat na veřejná setkání:

• Čtvrtek 12. října od 16:00 hod. České Budějovice – Dům techniky (Plzeňská 2311 – vedle Penny Marketu).
• Pondělí 23. října od 17:00 hod. Vyškov – Kino Sokolský dům (Tyršova 2)

 

Na závěr bych Vás chtěl moc poprosit, abyste mé maily rozesílali dále. Společnost Facebook/Meta totiž mé názory shledala za nepohodlné a začala je cenzurovat (video k tomu zde: https://www.youtube.com/watch?v=sD6Lb7zbOEM )

 

Mějte se hezky!

Kateřina Konečná

 

 

Bez obalu 40/2023

Souhrn událostí uplynulého týdne začnu tentokrát u ministra vnitra Víta Rakušana. Jeho kauzu s šifrovaným telefonem jste určitě v posledních dnech zaznamenali. Pojďme se ale vrátit více do minulosti a zasadit celou situaci do kontextu. Takhle se v roce 2019 vyjádřil sám Vít Rakušan k nápadu, že by v Praze byly nainstalovány kamery s funkcí rozpoznávání obličejů: "Z nápadu radost nemám. Neviděl jsem žádnou analýzu, která by dokládala, že od té chvíle budeme žít v Praze bezpečněji. Nemyslím si, že bychom měli za každou cenu žít ve světě Velkého bratra." Nyní přeskočme o tři a půl roku dopředu, do letošního léta, kdy je Rakušan přes rok a půl ministrem vnitra a Policie ČR, která pod vnitro spadá, oznamuje, že už rok kamery na rozpoznávání obličejů používá, přičemž tak činí bez opory v zákoně a odmítá vysvětlit, na co přesně tuto technologii používá. Kdo by po tomhle ještě věřil u Rakušana alespoň ve zbytky nějaké integrity, toho se ministr vnitra rozhodl nenechat na pochybách. Když se loni Rakušan vyjadřoval k účasti svého stranického kolegy a tehdejšího ministra školství Gazdíka v kauze Dozimetr, prohlásil, že Gazdíkovi doporučil šifrovaný telefon. Nyní se však ukázalo, že sám Rakušan šifrovaný telefon používal, a co víc – šifrovací aplikace v jeho telefonu byla ta stejná, kterou pro komunikaci s podnikatelem Redlem používaly další špičky hnutí STAN. A aby toho nebylo málo, jedná se o šifrovací aplikaci firmy Circle Tech, ve které má hlavní slovo exministr spravedlnosti Pavel Němec, který se nechvalně zapsal do dějin české politiky kauzou kolem katarského prince, nebo nastartováním byznysu s chudobou drastickým zvýšením odměn pro exekutory při vymáhání drobných dluhů. Ovšem zpátky k Rakušanovi. I přes striktně odmítavý postoj vůči Gazdíkovu používání šifrovaného telefonu se nyní ukázalo, že o stejnou technologii Rakušan sám požádal europoslance Polčáka, který měl iniciovat osobní schůzku s Němcem. A na co tedy Rakušan šifrovaný telefon potřeboval. To neuhodnete. Nebo možná bych měla říct spíše "tomu neuvěříte". Šifrovací aplikaci, kterou na oko odsuzoval, jen aby si ji pořídil od bývalého politického podnikatele, který pomohl desetitisícům lidí spadnout do dluhové pasti, pořídil Rakušan de facto jako hračku pro svoje děti. No uznejte – dávat dětem na hraní šifrované telefony je přeci zcela běžná záležitost, a kdo z vás to ještě neudělal, má od ministra vnitra alespoň dobrý tip na dárek před blížícími se Vánoci. V kontextu těchto nových okolností alespoň už chápu, na co přesně že má jít 42 milionů v kampani ministerstva vnitra, která má vysvětlovat kroky vlády. Akorát se bojím, že na vysvětlení názorových veletočů Víta Rakušana veřejnosti bude těch milionů ještě málo.

 

Bohužel, ani minulý týden se neobešel bez dalších zpráv o blížící se vlně zdražování. Je to sotva 14 dní, kdy jsme z úst Petra Fialy slyšeli, že co se týče ekonomické krize, máme to nejhorší za sebou. Nové zprávy o dalším(!) zdražování energií po Novém roce ovšem naznačují opak. Znovu zdražit by od ledna měla elektřina i plyn, a to tak, že výrazně. Vláda totiž rozhodla, že stát již nebude odběratelům energií hradit poplatky za podporované zdroje energií, náklady na ztráty energie v přenosové soustavě a na zajištění systémových služeb, a zrušeny budou také cenové stropy. Pětikoalici tak zřejmě nevadí, že každá třetí domácnost v České republice je ohrožena energetickou chudobou a rozhodla se tak zrušit i to málo z opatření, které pomáhalo lidem, zřejmě aby od ledna mohla ještě více peněz investovat do zbraní a nepotřebných, předražených stíhaček. Za zrušení příspěvku lobboval ve vládě především ministr financí Stanjura, kvůli kterému nyní zdraží energie domácnostem řádově o tisíce, firmám pak až o miliony. Seznam zprávy oslovily marketingového ředitele tuzemského dodavatele energií Centropolu Jiřího Matouška, podle kterého se v optimistickém scénáři domácnostem zvednou distribuční poplatky o 20 procent, v horším případě by mohlo dojít až k 30procentnímu navýšení. Navzdory tomu, co tvrdí Petr Fiala, budeme mít nejhorší za sebou teprve ve chvíli, kdy skončí jeho asociální vláda, která každým svým dalším krokem dělá čím dál víc proto, aby tu po ní zůstala co největší spoušť.

 

Nejen český prezident šlape v diplomacii jako slon v porcelánu.

V posledních týdnech narazila diplomatická ofenzíva ukrajinského prezidenta Zelenského na značné problémy. Světová média zaregistrovala, že se ukrajinskému prezidentovi podařilo vyvolat velkou nevoli v Izraeli, v Bulharsku, a dokonce i v Polsku, které bylo dosud jedním z největších stoupenců Kyjeva. Ovšem hrozba zaplavení polského trhu ukrajinským obilím krátce před volbami byla pro polskou vládu nepřijatelná, a tak se Poláci vzepřeli Evropské komisi a tento dovoz zakázali, spolu s Maďarskem a Slovenskem. Zelenskyj je za to ostře zkritizoval a urážel. Dokonce tak, že Poláci prohlásili, že už Ukrajině nedodají žádné zbraně.

 

Ovšem diplomatickou zručnost nepředvedl Volodymyr Zelenskyj ani v USA, které jsou jeho největším spojencem, a bez jejich podpory, jak prohlásil ukrajinský prezident, by Ukrajina již dávno prohrála válku. Na uzavřeném setkání s americkými senátory ve Washingtonu Zelenskyj pronesl překvapivě upřímnou větu: „Vy dáváte peníze, my dáváme životy“.

 

Zástupce ředitele Ústavu zemí SNS Vladimír Zharikhin to vysvětloval tím, že Zelenskyj byl přesvědčen, že američtí zákonodárci jsou tak cyničtí, že je možné s nimi hovořit takto otevřeně. „Ale mýlil se“, řekl Zharikhin, „jsou sice cyničtí, ale před svými občany se schovávají za krásné fráze o demokracii, nezávislosti atd. Proto jim to bylo krajně nepříjemné…Navíc se tak Zelenskyj snažil z nich udělat komplice. A oni chtějí vypadat, že jen pomáhají kyjevskému režimu v boji za svobodu. Američané od začátku plánovali, že se Ukrajina stane údernou silou USA, a proto poskytli zbraně a peníze. Zelenskyj bezděčně ukázal, že nešlo o spontánní hnutí USA na podporu chudé, nešťastné Ukrajiny, ale že šlo o předem naplánovaný systém, jehož součástí bylo schéma ´americké peníze výměnou za životy Ukrajinců´.“ Ve stejné době se podle výzkumu Gallupu podpora pro Zelenského mezi americkými Republikány propadla ze 61 % na 51 % a nesouhlas vyjádřilo plných 41 %, takže rozdíl se za rok scvrkl z 55 % na pouhých 10 %.

 

Zelenskému se rovněž podařilo si proti sobě značně rozladit kanadský parlament, kam přivedl 98letého Jaroslava Hunku, kterého tleskajícím poslancům představil jako veterána z boje proti Rusům. Ve skutečnosti se ukázalo, že Hunka byl ukrajinským příslušníkem haličské divize jednotek SS, která byla známá svými zvěrstvy proti Židům, Polákům, Bělorusům a Slovákům. Premiér Justin Trudeau se za „strašnou chybu“ omluvil a předseda Dolní sněmovny Anthony Rota kvůli tomu rezignoval. Poláci oznámili, že budou žádat vydání Hunka do Polska.

 

Prezident Zelenskyj nebude mít radost ani z výsledku slovenských voleb, které vyhrál Směr-sociální demokracie v čele s Robertem Ficem, který prohlásil, že v případě, že se mu podaří sestavit vládu, nechce poslat „na Ukrajinu ani náboj“. Ale ke slovenským volbám se ještě dostanu.

 

Mimochodem minulý týden jsem tu citovala z deklarace G20, že „všechny státy se musí vzdát použité síly k porušování územní celistvosti, suverenity a politické nezávislosti jiných států“. Tato terminologie OSN byla nepřímo namířena na Rusko, ale lze jí dnes použít i v souvislosti s dvoudenní válkou Azerbajdžánu proti separatistické karabašské republice v Náhorním Karabachu, kde žilo 120 000 Arménů. Do konce minulého týdne uteklo z obavy z etnických čistek do Arménie více než 100 000 lidí, tedy asi čtyři pětiny všech obyvatel této enklávy, která se nazvala Republikou Arcach, ale nebyla mezinárodně uznaná ani Arménií. Po 35 lech napětí a několika ozbrojených střetech (naposledy v roce 2020) se Azerbajdžánu podařilo toto území ovládnout a nyní jej bude „reintegrovat“. Očekává se, že nejvyšší představitelé Arcachu mohou být v Baku postaveni před soud. Mezinárodní společenství mlčí. Mezinárodní právo separatismus neuznává, ale jak víme z případu Kosova, lze občas uplatnit dvojí metr. Rozhodující jsou zájmy silnějších států.

 

A nyní k nejdůležitější zprávě ze zahraničí, i když já sama Slovensko za zahraničí nepovažuji. Slovenské volby máme za sebou a člověk je z nich unavený téměř, jako by to byly volby naše. Jasné vítězství SMERu a možnost sestavit názorově sourodou koalici dává Slovensku naději na vládu, která bude stabilní a za 4 roky bude muset předložit občanům účet, bez nějakých vytáček a výmluv.

Výsledek těchto voleb ani není tak postavený na supervizi nebo programu pro Slovensko, jako na dvou jasných pnutích velké části slovenské společnosti. V první řadě je to vysvědčení pro nejhorší vládu v novodobých dějinách Slovenska, která předváděla nejen naprostou nekompetentnost a diletantství ve všem, na co sáhla, ale doslova nejrůznější šílenosti v časech covidu a bohatě i po něm, kdy si koaliční "partneři" běžně sprostě nadávali ve veřejnoprávní televizi, v tanečním klubu se popraly dvě koaliční poslankyně a dalo by se dlouze pokračovat. Koalice, která přivedla Slovensko ze své ústavní většiny v parlamentu k úřednické vládě, za 3 roky předvedla nulovou politiku, žádný koncept a nejrůznější nápady, komu dát narychlo státní peníze bez rozmyslu. Šílenosti předváděné toho času premiérem Igorem Matovičem, jemuž kryl záda coby předseda parlamentu další sociopat Boris Kolár, jsou jen třešničkou na dortu. Vládu s podporou prezidentky a nevídanou tolerancí ze strany médií poslal slovenský volič tam, kam jednoznačně patří – do historie. Nepovedl se ani pokus o recyklaci ve formě Progresivního Slovenska, kde část lidí na kandidátce je z nejrůznějších pofiderních organizací a zbytek recyklovaní politici a úředníci nejen z poslední vlády, ale i z liberální vlády Ivety Radičové, která se odporoučela do dějin v roce 2012. Stejně tak nepomohlo ani porušení volebního zákona s vlaky z ČR, které zadarmo vezly slovenské studenty na volby, protože se organizátor sice může tvářit, že nešlo o podporu konkrétního politického subjektu, ale při pohledu na jeho facebookový projekt "Mladí proti fašizmu " okamžitě člověk zjistí, že je to ve skutečnosti stránka mladí proti Ficovi a jediným účelem akce bylo posílení podpory pro Progresivní Slovensko.

Tím druhým důvodem je frustrace Slováků z názorové diktatury, která vládne nejen na Slovensku, ale prakticky v celé EU. Není možné, aby člověk nemohl říct svůj názor na jakékoliv společenské téma bez toho, aby byl veřejně urážen, zostouzen, nebo dokonce vyhozen z práce či souzen. Je paradoxní, že tento přístup nejvíc tlačí ti, kdo se označují za demokraty, ovšem nemají štipku pochopení, nebo snad tolerance pro jiný názor.

Kdo rozhodně nepřekvapil jsou média napříč celou EU, ale hlavně ta slovenská a česká. Jejich zasahování do slovenské předvolební kampaně za pomoci hysterických vyjádření našich politiků, tak i vykreslování výsledků voleb jako konce světa (rozhodně toho liberálního) je všechno, jen ne objektivní žurnalistika. Komentátoři typu Vášáryové, Mesežnikova, ale i Šídla či Mitrofanova, kteří naprosto převládají v mediálním prostoru, jsou naprosto vyhraněnými ultraliberály a mnohem víc než politology jsou přímo pravicovými politiky. Neustále se opakující otázka, co volební výsledek vypovídá o Slovácích a další naprosto předpojaté a podsouvané dotazy, které by v případě vítězství pravice nikdy nepadly, jsou jen důkazem diktatury jediného správného (pravicového) názoru. A bohužel jsou to právě odpovědi komentátorů na již zmiňovanou otázku, které ve skutečnosti vypovídají o Slovensku mnohem víc než výsledek voleb.

Paní Vášáryová, poplatná každému režimu, se nezdráhá označit voliče SMERu bez mrknutí oka za fašisty, neonacisty a dokonce otevřeně doslova za spodinu jen proto, že jí nejde volební výsledek k její progresivní pleti. Třetina Slováků podle ní nechce spravedlivou justici. Zřejmě myslí tu, kterou zastupuje člověk, který byl coby politik doslova našroubován do křesla šéfa speciální prokuratury Daniela Lipšice, nebo elitní policisty z NAKA, kteří se na tajné nahrávce dohadují jak zlikvidují prokurátorku a zapálí jí auto, eventuálně brutální úniky informací z trestních kauz do médií, kdy se následně ukáže, že novinářka Tódová z Denníku N je milenkou soudkyně Záleské a tajné informace z jejích kauz se denně objevují v Denníku N. Ano tuto "nezávislou“ justici progresivně mafiánského střihu volič skutečně odmítl.

Slova jmenované herečky bohužel potvrzují, že Slovensko je názorovou diktaturou a každý, kdo si myslí něco jiného, je spodina. Tedy v očích médií a samozvaných kulturně-politických kreatur. Už chybí jen bláboly o špendlíku na rukáv každého voliče SMERu nebo návrh na odebrání volebního práva třeba důchodcům, jak to létalo z našich mentálních elit Sommerové či Vejdělka po vítězství Zemana v prezidentských volbách.

Zastavím se ještě u vlivu sociálních sítí, jejichž vlastníci, jak ukázaly události na Slovensku, podléhají tlaku zahraničních vlád. Společnost Meta, pod níž spadá facebook, na této sociální síti totiž loni zrušila profil nejsledovanějšího slovenského politika, místopředsedy strany Smer-SD, Ľuboše Blahy, za údajné šíření nenávistných projevů. To vše se mělo odehrát po tlaku amerických kongresmanů. Pokud skutečnost, že se ke Slovákům dostanou před volbami pouze ty informace, které vyhovují americkému kongresu, není přímým vměšováním se cizí mocnosti do voleb jiného státu, pak už tedy nevím, co jiného za vměšování označovat. V souvislosti s implementací nového Aktu o digitálních službách se dá navíc čekat, že vlastníci sociálních sítí budou při posuzování vhodnosti zveřejňovaných informací postupovat v budoucnu ještě striktněji, což je v kontextu prokazatelných tlaků z USA mimořádně alarmující zpráva i s ohledem na blížící se volby u nás. Velmi snadno se totiž může stát, že ten, jehož názor nebude Spojeným státům po chuti, bude zkrátka a jednoduše umlčen. Případ ze Slovenska proto působí jako nebezpečný precedent.

Uvidíme, jak a jestli se Slovensko promění pod novou vládou a jestli se budou předvolební sliby skutečně plnit. Jedna věc je totiž kampaň a druhá zodpovědnost za svěřenou moc. Otázkou zatím zůstává také sestavení vlády – Šimečka už se místo povolební pokory arogantně přihlásil k tomu, že udělá všechno proto, aby vítěze voleb vyřadil ze hry. Nezbývá než držet Slovákům palce a doufat, že se do historie při nejbližší příležitosti odporoučí i vláda v ČR.

 

Závěrem dnešního dílu Bez obalu vás prosím o podpis petice za referendum o vojenském centru a americké přítomnosti v Mošnově. Pokud vám není budoucnost a suverenita naší země v následujících letech lhostejná, najděte všichni, kdo jste z Moravskoslezského kraje minutu a připojte se podpisem proti dalšímu posilování vlivu Spojených států na našem území. Předvolební události na Slovensku byly myslím dobrou ukázkou toho, že tuto hrozbu je třeba brát vážně a každý další takový krok může být dalším dílkem do skládačky nové totality. Odkaz na petici, obsahující instrukce k jejímu podepsání, naleznete v popisku tohoto videa.

 

 

Odkaz na aktuální video naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=r0Lc-Z-2XU0

 

Bezprostřední komentář k výsledku slovenských voleb: https://www.youtube.com/watch?v=VTWlfufW5Ug

 

Fakta k případu „Martínek“, na nějž se vybralo více než 100 mil. Kč: https://www.youtube.com/watch?v=cRk2B1uTn0c

 

Vystoupení na CNN Prima News k použití evropských fondů: https://www.youtube.com/watch?v=HjNPe52eLH8

 

Vystoupení na CNN Prima News k tématu Euro 7 a rozvoji českého hospodářství: https://www.youtube.com/watch?v=I0sYIfeHrp8

 

Projev 28. září při příležitosti odhalení pamětní desky v Brně: https://www.youtube.com/watch?v=sRf1WV9Kd1g

 

 

 

Mějte se hezky!

Kateřina Konečná